Dreamen - Mey Day
Napísal: 15 Jan 2012, 21:28
Bolest, strach, vztek a nenávist,
Tohle cítím a neumím otočit list,
Nevím, kdy jsem se pořadně vyspal,
Každou noc přemýšlím, co bude dál,
Bojím se, že si pro mě přijde ďábel,
Řekne mi, že můj život vyhořel,
Ale já ještě nechci zavřít tu knihu,
Chci dál psát, snad unesu tu tíhu,
I když si někdy říkám, jestli to má cenu,
Nechci skončit, jen chci nějakou změnu,
Nový impuls, nebo něco jako nový účes,
Jen tohle je trochu delší a těžší proces,
Nejraději bych se před vším někam zavřel,
A vyřval bych se tak až by ten pocit shořel,
Protože takhle už to asi vážně dál nejde,
V hlavě už mi dlouho bliká světlo „May Day“
V hlavě je tma, i když v srdci hoří oheň,
Do uší mi pořád někdo šeptá „zapomeň“,
Jenže moje srdce nemá tlačítko smazat,
I když jsem dostal tvrdou ránu do zad,
Pořád se trápím, pořád stojím na místě,
Neumím se pohnout z té vyprahle pouště,
Jako by mě někdo přilepil nohy k zemi,
To co mě táhlo vpřed už nikde není,
Už nejsem ten kluk, co rozdává úsměvy,
Teď je ze mě ten kluk, co ztratil naději,
Vím, že je to blbost a že naděje přijde,
Ale zatím, ji nevidím a vím že není nikde,
Už nevím kolik dní mám ještě brečet,
Abych našel na tenhle stav recept,
Obětoval bych klidně všechno co mám,
Abych zase rozdával úsměv do všech stran…
Tohle cítím a neumím otočit list,
Nevím, kdy jsem se pořadně vyspal,
Každou noc přemýšlím, co bude dál,
Bojím se, že si pro mě přijde ďábel,
Řekne mi, že můj život vyhořel,
Ale já ještě nechci zavřít tu knihu,
Chci dál psát, snad unesu tu tíhu,
I když si někdy říkám, jestli to má cenu,
Nechci skončit, jen chci nějakou změnu,
Nový impuls, nebo něco jako nový účes,
Jen tohle je trochu delší a těžší proces,
Nejraději bych se před vším někam zavřel,
A vyřval bych se tak až by ten pocit shořel,
Protože takhle už to asi vážně dál nejde,
V hlavě už mi dlouho bliká světlo „May Day“
V hlavě je tma, i když v srdci hoří oheň,
Do uší mi pořád někdo šeptá „zapomeň“,
Jenže moje srdce nemá tlačítko smazat,
I když jsem dostal tvrdou ránu do zad,
Pořád se trápím, pořád stojím na místě,
Neumím se pohnout z té vyprahle pouště,
Jako by mě někdo přilepil nohy k zemi,
To co mě táhlo vpřed už nikde není,
Už nejsem ten kluk, co rozdává úsměvy,
Teď je ze mě ten kluk, co ztratil naději,
Vím, že je to blbost a že naděje přijde,
Ale zatím, ji nevidím a vím že není nikde,
Už nevím kolik dní mám ještě brečet,
Abych našel na tenhle stav recept,
Obětoval bych klidně všechno co mám,
Abych zase rozdával úsměv do všech stran…