Dreamen - Malíř
Napísal: 22 Jan 2012, 21:16
Zavři oči a představ si zarostlého malíře,
Který kreslí tak skvěle až je to k nevíře,
Ale na jeho paletě vidíš jen tmavý barvy,
Ruce se mu chvějí a ve tváři vidíš nervy,
Tenhle malíř sedí v temný uličce a čeká,
Čeká, až se mu v hlavě zobrazí myšlenka,
S kterou by mohl vyplnit své bílé plátno,
Jenže to světlo v hlavě nejspíš zhaslo,
Malíř to dneska vzdává a už se vidí doma,
Tak zhasne svíčku, která má krásné aroma,
Skrčí plátno na kterém jsou jen černý kaňky,
Všude už je tma a svití jen vánoční stromky,
Schoulí se do rohu a přikryje se tenkou dekou,
Zavře oči a sní o tom, jak žije s manželkou,
Zdá se mu o dětech a rodině, kterou už nemá,
Zbyli mu jen vzpomínky a na zdi vyrytý jména,
Ref:
Ať si malíř, básník a nebo jenom miluješ,
Tak víš, že když něco chceš tak to dokážeš,
Stačí jen chtít a bojovat pro to co máš rád,
A červené růže nahradí, každý ostnatý drát,
Najednou ho ze snu probudí brečící chlapec,
Malíř neváhá, zapálí svíčku a chytá svůj štětec,
Začíná plnit své plátno, slzami a smutkem,
Chlapec brečí dál a schovává se před světem,
Asi po hodině přiběhla krásná ubrečená dívka,
Chlapec vstal a rozzářil se jako vonná svíčka,
Objal dívku a přes celou ulici zařval, že jí miluje,
Dívka si utřela slzy a začala říkat, že všeho lituje,
Dali si pusu, chytli se ruce a šli zpátky domů,
Malíř se dokončil, své dílo za zvuku zvonů,
V kostele právě skončila štědrovečerní mše,
Bylo tak krásně, že básníci vymýšleli verše,
Uběhl asi půl rok a malíř měl skvělou ženu,
Krásný dům a jeho obrazy zdobily stěnu,
Ten obraz, který byl plny smutku a lásky,
Malíři vyžehlil na tváři všechny vrásky.
Ref:
Ať si malíř, básník a nebo jenom miluješ,
Tak víš, že když něco chceš tak to dokážeš,
Stačí jen chtít a bojovat pro to co máš rád,
A červené růže nahradí, každý ostnatý drát,
Z toho malíře je teď uznáváná osobnost,
Ta temná ulička už je jen jeho minulost,
Hlavně má zase rodinou, o které snil,
A je šťastný že to nevzdal a dál kreslil..
Který kreslí tak skvěle až je to k nevíře,
Ale na jeho paletě vidíš jen tmavý barvy,
Ruce se mu chvějí a ve tváři vidíš nervy,
Tenhle malíř sedí v temný uličce a čeká,
Čeká, až se mu v hlavě zobrazí myšlenka,
S kterou by mohl vyplnit své bílé plátno,
Jenže to světlo v hlavě nejspíš zhaslo,
Malíř to dneska vzdává a už se vidí doma,
Tak zhasne svíčku, která má krásné aroma,
Skrčí plátno na kterém jsou jen černý kaňky,
Všude už je tma a svití jen vánoční stromky,
Schoulí se do rohu a přikryje se tenkou dekou,
Zavře oči a sní o tom, jak žije s manželkou,
Zdá se mu o dětech a rodině, kterou už nemá,
Zbyli mu jen vzpomínky a na zdi vyrytý jména,
Ref:
Ať si malíř, básník a nebo jenom miluješ,
Tak víš, že když něco chceš tak to dokážeš,
Stačí jen chtít a bojovat pro to co máš rád,
A červené růže nahradí, každý ostnatý drát,
Najednou ho ze snu probudí brečící chlapec,
Malíř neváhá, zapálí svíčku a chytá svůj štětec,
Začíná plnit své plátno, slzami a smutkem,
Chlapec brečí dál a schovává se před světem,
Asi po hodině přiběhla krásná ubrečená dívka,
Chlapec vstal a rozzářil se jako vonná svíčka,
Objal dívku a přes celou ulici zařval, že jí miluje,
Dívka si utřela slzy a začala říkat, že všeho lituje,
Dali si pusu, chytli se ruce a šli zpátky domů,
Malíř se dokončil, své dílo za zvuku zvonů,
V kostele právě skončila štědrovečerní mše,
Bylo tak krásně, že básníci vymýšleli verše,
Uběhl asi půl rok a malíř měl skvělou ženu,
Krásný dům a jeho obrazy zdobily stěnu,
Ten obraz, který byl plny smutku a lásky,
Malíři vyžehlil na tváři všechny vrásky.
Ref:
Ať si malíř, básník a nebo jenom miluješ,
Tak víš, že když něco chceš tak to dokážeš,
Stačí jen chtít a bojovat pro to co máš rád,
A červené růže nahradí, každý ostnatý drát,
Z toho malíře je teď uznáváná osobnost,
Ta temná ulička už je jen jeho minulost,
Hlavně má zase rodinou, o které snil,
A je šťastný že to nevzdal a dál kreslil..