Dreamen - Víra v sebe
Napísal: 26 Mar 2012, 19:48
Už jako malej kluk, jsem si nevěřil,
Sám se sebou jsem vlastně soupeřil,
Bál jsem se lidem podívat do tváře,
Každý večer padaly slzy do polštáře,
Bylo to tím, že se naši pořád hádali,
Nebo tím že se mi někteří smáli,
Možná mi chyběl děda, který umřel,
Ale vždycky jsem ty oči nějak zavřel,
Neměl jsem touhu, říkat to ostatním,
Jen jsem si říkal, že to nějak vydržím,
Že jednou přijde něco, co to změní,
Ale čekám pořád a žádná změna není,
Ted své pocity a touhy píšu na papír,
Ale i tak jsem ty zábrany neztratil,
Ještě teď někdy na polštář padají slzy,
A pořád mám oči plné hrůzy,
Já vlastně ani nevím, proč jsem takový,
Ani nečekám, že mi na to někdo odpoví,
Podvedla mě holka, které jsem věřil,
Třeba i proto si pořád nějak nevěřím,
I když mám teď pocit, že se otáčí karty,
A že mi paní štěstěna dala pusu na rty,
Tak pořád jsou dny, kdy nevím jak dál,
A přemýšlím, kdo mi tyhle karty rozdal,
Vím, asi to všechno beru nějak moc vážně,
Taky vím, že život nejsou jen radosti a vášně,
Ale chci toho asi moc, když chci být šťastný,
Můj život je jak krabice od bot, je tak prázdný,
Můj sen je něco za tenhle život dokázat,
Ale to si musím věřit a něco tu ukázat,
Nepůjde to tak že si budu pořád stěžovat,
Musím přestat brečet a začít bojovat.
_____________________________________________________________________________________________________________________________
Zdravím, tak je tu další novinka, psaná do beatu http://www.youtube.com/watch?v=HN8NEUm9eAc je taková trochu depresivní a možná se ani moc nebude líbít, ale budu rád když tu necháte svůj názor. Díky!
Sám se sebou jsem vlastně soupeřil,
Bál jsem se lidem podívat do tváře,
Každý večer padaly slzy do polštáře,
Bylo to tím, že se naši pořád hádali,
Nebo tím že se mi někteří smáli,
Možná mi chyběl děda, který umřel,
Ale vždycky jsem ty oči nějak zavřel,
Neměl jsem touhu, říkat to ostatním,
Jen jsem si říkal, že to nějak vydržím,
Že jednou přijde něco, co to změní,
Ale čekám pořád a žádná změna není,
Ted své pocity a touhy píšu na papír,
Ale i tak jsem ty zábrany neztratil,
Ještě teď někdy na polštář padají slzy,
A pořád mám oči plné hrůzy,
Já vlastně ani nevím, proč jsem takový,
Ani nečekám, že mi na to někdo odpoví,
Podvedla mě holka, které jsem věřil,
Třeba i proto si pořád nějak nevěřím,
I když mám teď pocit, že se otáčí karty,
A že mi paní štěstěna dala pusu na rty,
Tak pořád jsou dny, kdy nevím jak dál,
A přemýšlím, kdo mi tyhle karty rozdal,
Vím, asi to všechno beru nějak moc vážně,
Taky vím, že život nejsou jen radosti a vášně,
Ale chci toho asi moc, když chci být šťastný,
Můj život je jak krabice od bot, je tak prázdný,
Můj sen je něco za tenhle život dokázat,
Ale to si musím věřit a něco tu ukázat,
Nepůjde to tak že si budu pořád stěžovat,
Musím přestat brečet a začít bojovat.
_____________________________________________________________________________________________________________________________
Zdravím, tak je tu další novinka, psaná do beatu http://www.youtube.com/watch?v=HN8NEUm9eAc je taková trochu depresivní a možná se ani moc nebude líbít, ale budu rád když tu necháte svůj názor. Díky!