Austy - A přece se točí....
Napísal: 10 Okt 2012, 09:50
A přece se točí……
Zem je jenom koule, na ní vládne chaozz,
Lidé stojí na břehu jako vyplavený nános,
Za ty roky poznal jsem cvoky, blázny, proroky,
Co ohání se moudry, fantazem a výroky.
zem prý není kulatá a na práci je lopata,
a že vlhká žena je, jenom když je dojatá,
že jsme něco více, než okolo nás zvířata,
tak proč se tak chováme, společnost je ujetá.
Moudří plodí myšlenky, blázni je rozšiřují,
Na tom naše společnost pár století stojí,
S omáčkou furt dokola stále zdůvodňují,
Pokrokář dnes hubu drží, názor se říct bojí.
Myšlenka je prý způsob vyřešení záhady,
Střípky k sobě dát a složit je zas dohromady,
Je to někdy těžší, než stavět z písku hrady,
Dneska musíš sloužit, a nebo chcípneš hlady.
Ptáky křídla vynáší, lidi vynáší však peníze,
Člověk je pak člověku stálým nebezpečím,
Vítěz přeci musí být, nedochází tu k remíze,
S hlavou k nebesům celé noci neprobrečím.
Hola huba neudělá nikdy muže řečníkem,
Okna dokořán nelze si plést s nočníkem,
prý nejsme silní, prý jsme slabým ročníkem,
Proto potom mžikáme, každým okamžikem.
Člověka umění zkrášluje, brání mu být špatný,
Vliv kultury na první pohled je zcela patrný,
Kdo dnes k hudbě je, jako k přírodě šetrný,
I upír se pak bojí, že jeho srdce je možná stříbrný
Když věta si fame dovolí, potom fráze zlidoví,
Na otazníky každý si, né vždycky sám odpoví,
Po čase pak okolí, po svém si fráze zkomolí,
A vše potom vrcholí, když z lidí jsou mrtvoly.
Když věta si fame dovolí, potom fráze zlidoví,
Na otazníky každý si, né vždycky sám odpoví,
Po čase pak okolí, po svém si fráze zkomolí,
A vše potom vrcholí, když z lidí jsou mrtvoly.
Zem je jenom koule, na ní vládne chaozz,
Lidé stojí na břehu jako vyplavený nános,
Za ty roky poznal jsem cvoky, blázny, proroky,
Co ohání se moudry, fantazem a výroky.
zem prý není kulatá a na práci je lopata,
a že vlhká žena je, jenom když je dojatá,
že jsme něco více, než okolo nás zvířata,
tak proč se tak chováme, společnost je ujetá.
Moudří plodí myšlenky, blázni je rozšiřují,
Na tom naše společnost pár století stojí,
S omáčkou furt dokola stále zdůvodňují,
Pokrokář dnes hubu drží, názor se říct bojí.
Myšlenka je prý způsob vyřešení záhady,
Střípky k sobě dát a složit je zas dohromady,
Je to někdy těžší, než stavět z písku hrady,
Dneska musíš sloužit, a nebo chcípneš hlady.
Ptáky křídla vynáší, lidi vynáší však peníze,
Člověk je pak člověku stálým nebezpečím,
Vítěz přeci musí být, nedochází tu k remíze,
S hlavou k nebesům celé noci neprobrečím.
Hola huba neudělá nikdy muže řečníkem,
Okna dokořán nelze si plést s nočníkem,
prý nejsme silní, prý jsme slabým ročníkem,
Proto potom mžikáme, každým okamžikem.
Člověka umění zkrášluje, brání mu být špatný,
Vliv kultury na první pohled je zcela patrný,
Kdo dnes k hudbě je, jako k přírodě šetrný,
I upír se pak bojí, že jeho srdce je možná stříbrný
Když věta si fame dovolí, potom fráze zlidoví,
Na otazníky každý si, né vždycky sám odpoví,
Po čase pak okolí, po svém si fráze zkomolí,
A vše potom vrcholí, když z lidí jsou mrtvoly.
Když věta si fame dovolí, potom fráze zlidoví,
Na otazníky každý si, né vždycky sám odpoví,
Po čase pak okolí, po svém si fráze zkomolí,
A vše potom vrcholí, když z lidí jsou mrtvoly.