Austy - Prokrastinace (2013)
Napísal: 04 Jún 2013, 10:35další text na připravovaný mixtape
Všechny prvo plány, řadí mě mezi velikány,
Jsme času svého pány, boříme jím oceány,
Na liánách ze smyček, houpu se jak pavián,
svět ze slovních potyček, je asi můj radián.
Přesto pociťuji úzkost, z kolotoče mého já,
Prý točit se je nutnost, i když mysl vrávorá,
Občas bojím se stínů jako ten princ Bajaja,
snad dveře od pokoje, fungují jako závora.
Propadám depresi, nevím, kam dříve skočit,
Zítřek je v recesi, v napětí se nechci smočit,
S přáteli se musím loučit, už není na ně čas,
Chybu si nepřipouštím, ona není jistě v nás.
Volám ze čtyř stěn, kde nouzový je východ,
Můj úsudek je zpochybněn a kolem je ticho,
Být časově očištěn, má asi spoustu výhod,
Ale jsem vyděšen jako Hitchcockovo psycho.
Černé stíny chytají zbytečky mého odporu,
A tříští mě na kusy jako keramickou amforu!!!
Jako velitele praporu!!!
Propadám se dírou ve zdi dolů přímo volným pádem,
Mám sloužit rukám času?
No to vážně nemám zájem,
Propadám se dírou ve zdi dolů přímo volným pádem,
A moje slůvka nesouhlasu,
Jsou vážně už jen pojem!!
Slyším hlasy u mých dveří, snažejí se zvonit,
Venku se už zase šeří a já potřebuju zvolnit,
Vidím stíny ve škvíře, asi mají na mě otázky,
je to nejspíš k nevíře, ale nesnáším závazky.
Na co dneska není chutě, lze vyřídit i příště,
A z plánů jsou jen sutě, mysl je velké tržiště,
Kde nápady skupuje ten, jenž bývá ve vatě,
Přesto mývám svůj sen a tvářím se bohatě.
Opusťte už mojí hlavu, vraťte se zpět domů,
Má mysl není chorá, jen má pár symptomů,
Doufám v nápravu, že odvrátím pohromu,
můžu taky marně, to nezdaří se kde komu.
Propadám se dírou ve zdi dolů přímo volným pádem,
Mám sloužit rukám času?
No to vážně nemám zájem,
Propadám se dírou ve zdi dolů přímo volným pádem,
A moje slůvka nesouhlasu,
Jsou vážně už jen pojem!!
Nechtěj po mě nic, nemohu ti vyhovět,
Ve smyčkách z šibenic, jsem já ta oběť,
Moje neschopnost, nestačila zlidovět,
A výmluvy jsou pasé, neznám tolik vět.
Hodiny odbíjejí, po dvanácté minut pět,
Chtěl bych svoje smysly, na čas otupět,
Mé činy bez záruky, nemohu dále trpět,
Tolik viny za ty roky už nejdou vyšumět.
Tam kde svítá naděje, mé oči nedohlédnou,
Nejsou to závěje, nad pózou sebestřednou,
Proto situaci, shledávám asi bezvýslednou,
Lidé jsou všelijací, ale důvěřují jen jednou.
Na koho se obrátit, aby ulehčil mi břemene,
Snažím se duši pohladit, ale už je z kamene,
Co má se asi stát, to mě nejspíš ani nemine,
S plány do budoucna, se život jaksi rozplyne.
Aby ne, když odvrací se ode mě i svědomí,
A čas uplyne a my nejsme si toho vědomí,
Dokud se vize nezboří, jako domeček z karet,
Ale kdo si na startu dá předsevzetí nezahálet.
Propadám se dírou ve zdi dolů přímo volným pádem,
Mám sloužit rukám času?
No to vážně nemám zájem,
Propadám se dírou ve zdi dolů přímo volným pádem,
A moje slůvka nesouhlasu,
Jsou vážně už jen pojem!!
Všechny prvo plány, řadí mě mezi velikány,
Jsme času svého pány, boříme jím oceány,
Na liánách ze smyček, houpu se jak pavián,
svět ze slovních potyček, je asi můj radián.
Přesto pociťuji úzkost, z kolotoče mého já,
Prý točit se je nutnost, i když mysl vrávorá,
Občas bojím se stínů jako ten princ Bajaja,
snad dveře od pokoje, fungují jako závora.
Propadám depresi, nevím, kam dříve skočit,
Zítřek je v recesi, v napětí se nechci smočit,
S přáteli se musím loučit, už není na ně čas,
Chybu si nepřipouštím, ona není jistě v nás.
Volám ze čtyř stěn, kde nouzový je východ,
Můj úsudek je zpochybněn a kolem je ticho,
Být časově očištěn, má asi spoustu výhod,
Ale jsem vyděšen jako Hitchcockovo psycho.
Černé stíny chytají zbytečky mého odporu,
A tříští mě na kusy jako keramickou amforu!!!
Jako velitele praporu!!!
Propadám se dírou ve zdi dolů přímo volným pádem,
Mám sloužit rukám času?
No to vážně nemám zájem,
Propadám se dírou ve zdi dolů přímo volným pádem,
A moje slůvka nesouhlasu,
Jsou vážně už jen pojem!!
Slyším hlasy u mých dveří, snažejí se zvonit,
Venku se už zase šeří a já potřebuju zvolnit,
Vidím stíny ve škvíře, asi mají na mě otázky,
je to nejspíš k nevíře, ale nesnáším závazky.
Na co dneska není chutě, lze vyřídit i příště,
A z plánů jsou jen sutě, mysl je velké tržiště,
Kde nápady skupuje ten, jenž bývá ve vatě,
Přesto mývám svůj sen a tvářím se bohatě.
Opusťte už mojí hlavu, vraťte se zpět domů,
Má mysl není chorá, jen má pár symptomů,
Doufám v nápravu, že odvrátím pohromu,
můžu taky marně, to nezdaří se kde komu.
Propadám se dírou ve zdi dolů přímo volným pádem,
Mám sloužit rukám času?
No to vážně nemám zájem,
Propadám se dírou ve zdi dolů přímo volným pádem,
A moje slůvka nesouhlasu,
Jsou vážně už jen pojem!!
Nechtěj po mě nic, nemohu ti vyhovět,
Ve smyčkách z šibenic, jsem já ta oběť,
Moje neschopnost, nestačila zlidovět,
A výmluvy jsou pasé, neznám tolik vět.
Hodiny odbíjejí, po dvanácté minut pět,
Chtěl bych svoje smysly, na čas otupět,
Mé činy bez záruky, nemohu dále trpět,
Tolik viny za ty roky už nejdou vyšumět.
Tam kde svítá naděje, mé oči nedohlédnou,
Nejsou to závěje, nad pózou sebestřednou,
Proto situaci, shledávám asi bezvýslednou,
Lidé jsou všelijací, ale důvěřují jen jednou.
Na koho se obrátit, aby ulehčil mi břemene,
Snažím se duši pohladit, ale už je z kamene,
Co má se asi stát, to mě nejspíš ani nemine,
S plány do budoucna, se život jaksi rozplyne.
Aby ne, když odvrací se ode mě i svědomí,
A čas uplyne a my nejsme si toho vědomí,
Dokud se vize nezboří, jako domeček z karet,
Ale kdo si na startu dá předsevzetí nezahálet.
Propadám se dírou ve zdi dolů přímo volným pádem,
Mám sloužit rukám času?
No to vážně nemám zájem,
Propadám se dírou ve zdi dolů přímo volným pádem,
A moje slůvka nesouhlasu,
Jsou vážně už jen pojem!!