Neustále slýchával, že hip-hop je o bludech,
Svým stínem pohrdal, byl hrdý, že je Čech,
A do srdcí se vloupal, než odešel mu dech.
Chtěl sdělit jen to, co leželo na jeho rtech,
Život není memento, o volitelných snech,
Jak velké je procento, jenž v životě má pech,
Pak skončí oprýskaný, jako omítka na zdech,
Tam kde roste kapradí, prý také roste mech,
Ten, kdo cestu nevidí, skončí v problémech,
Neskrývej se v pozadí, v koutech, ve stínech,
Život ti sám poradí, není to jen o bohémech.
Vše před očima běží jako sestříhaný snímek,
Občas se mi obraz mlží, možná jsem snílek,
Ale nelze koukat v rovině, podle těch přímek,
A tak prodírám se davem a dávám check…..
Vše před očima běží jako sestříhaný snímek,
Občas se mi obraz mlží, možná jsem snílek,
Ale nelze koukat v rovině, podle těch přímek,
A tak prodírám se davem a dávám check…..
Magnetofon už utichl v čase jako tvůrčí skon,
Občas máme sklon, uši na očích mít jako slon,
Pozvednout mikrofon, a netvářit se jako Von,
Je pro ego pak těžší, než pozorovat svůj klon.
Někdy je lepší všechno kolem prostě nevidět,
Nevědět, jako medik bez diagnózy na vizitě,
A pokud tíží tě, že ztratil si klubko své naděje,
Nekoukej se do stínů, když jasně je a jasné je,
Že ses nezrodil jako mecenáš, jenž rozhýbe ledy,
Každý z nás je zelenáč, než-li uschne naposledy,
a proto tak skleslá duše, které se říká též psýché,
nehraje už v orchestru a její struny jsou již tiché.
Postavy ve filmech jsou klišé a mnohdy asi spíše,
Tě štípne než-li charakter, možná spíš to klíště,
Které z hlediště, vysává energii z celkového dojmu,
Cítím tu vnitřní vojnu, která leží u nohou pojmu – mír….
Vše před očima běží jako sestříhaný snímek,
Občas se mi obraz mlží, možná jsem snílek,
Ale nelze koukat v rovině, podle těch přímek,
A tak prodírám se davem a dávám check…..
Vše před očima běží jako sestříhaný snímek,
Občas se mi obraz mlží, možná jsem snílek,
Ale nelze koukat v rovině, podle těch přímek,
A tak prodírám se davem a dávám check…..
Další text z připravovaného alba, které vyjde tento rok
kritiku beru
