Svíti, svíti, sluníčko svíti,
za oknem mi roste hřbitovní kvíti
Nic necítim,
sví srdce už nemám
tělo taky nemám,
SAKRA ani okna nemam
Hledám prostor
SAKRA nemúžu se pohnout
ty rakvy delaj tak malý
ze se nemuzu vohnout
vyslobodzení mi prináši noc,
prináši mi moc
života mam dost
v noci lezu z kripty
a otviram hroby.
Dneska je tu jeden nový.
Jeho máma brala drogy
a v huby jeho táty bylo víc piva jak
vody
v jednom se vyžily ty krvavý hody..
Synáček nikdy neznal, zlobil, byl dite
ulice
Rodiče na nej srali,
chcel jenom pomstit se....
A tak od tý doby máma nebere drogy
Když ucitila težky synáčkovy nohy..
A težký olovo, který měla v hlave.
Synáček se nikdy nehrál,
ted mačkal spoušť hravě.
A z hlavne se kourilo,
když se znova nabilo..
V tom prisel táta
a to ho asi zabilo
Klečel na kolenou
a prosil syna aby počkal
jenom chvili počkal
ale synáček mačkal.
Život mu to spackal
život byl vinník toho co udelal
hlaven si k hlave dal
a pak to dodelal
sílu sám sobe dal
vyslobedzeni byla smrt
a ted se má líp.
Komu vadí ze kcíp?
Jeho tělo bude hníť
ale jemu bude líp
než o lepším zivote snít.
Pridal se k nám Rigor Mortiz
in memorial nic neciti
ale slunicko svitia my povstali sme z rakve navzdy
sme hrbitovni kviti...