Jsem mučedníkem citů,lásce splácím chybu žalem,
od rána do večera bolestí na srdci jsem spálen,
zkouším vstát,zkouším jít,ale nemám špetku síly,
andělé samoty píchaj smutek do mé žíly,
z očí mi stéká žal a ze srdce tečou slzy,
kdy skončí mé prokletí ? možná nikdy možná brzy,
kdy to skončí ? no tak kdy ? není nikdo kdo mi odpoví,
má duše v cele utrpení je spoutána okovy,
stupňující muka nechutná hořce ani sladce,
z plných plic do prázdna křičím odpusť mi a vrať se,
sám nevím jak dlouho tu mám tvé jméno ještě křičet,
sebemenší odpověď z tiché tmy touží mé uši slyšet,
možná tam nejsi,možná jsi a děláš že mě nevnímáš,
samota s žalem mizí jen tehdy když mě objímáš,
jak můžu čas vrátit abych nemusel tě ztratit,
no tak lásko ozvi se a přijď mé utrpení zkrátit,
jsi hodná i zlá,jsi ostrá i jemná,
vytáhni mě z prázdnoty,osvoboď mě z temna,
sám už nevím co dělat a jak se ti omluvit,
ty jediná máš tu možnost tohle všechno změnit,
tvoje city zmražené,moje touhy sražené,
jsou tvé slova pohledy nenávistí zkalené ?
bezmocně ležím na zemi jako zvíře raněné,
čekám,prosím,toužím,žádám o špetku naděje,
nemůžu dělat nic protože mám okovy a pouta,
ničící bolest se samotou tlačí mě do kouta,
snažil jsem se utéct a vyklouznout té síle,
bylo to marné,nešlo to,jsem totiž vysílen,
jak vrátím čas,jak vrátít zpět naše společné chvíle ?
jak vrátit Tebe ? nevím...všechny snahy nezdařilé !