Revolta - Evoluce vědomí

Chtěl bych vědět kdy to lidi pochopí,
že příroda je víc než my, víc než kdokoli, cokoli,
že je třeba začít cestovat tam do údolí
stále hloub, zapomenout na systém a úkoly.

Naše zkažená mysl je naše vězení,
která z nás udělala dávno mrtvá stvoření,
které žene kupředu stále po něčem toužení,
místo sami sebou, jsme sami tebou souzení,
každý první tady s někým, něčím soupeří
ponoř se do ticha noci a ucítíš, jak vše se vším sousedí,
při pozorování souhvězdí
ucítíš, jak je všechno se vším v úzkém souznění.

Bohužel, naše mysl sestrojila stroj času
a někde tam přišla o tu nevinnou krásu,
trápí ji minulost, sní pro budoucnost,
ale zapomněla žít pro to jediné, právě pro přítomnost

Zapomněla, protože tady a teď nelze myslet,
tady a teď jde pouze vnímat, cítit, slyšet
smát se, slavit, probouzet smysl šestý,
cítit tělem i duší celý vesmír, ano
vesmír je ta otázka a je to i ta odpověď,
pokud chceš čistou pravdu musíš jít nazpátek,
zdravím plejády, ty naše kamarády do deště,
jak praví, všichni jsme prvotní stvořitel na své cestě,
cestě, která má dávno svůj cíl a to je cesta,
která mě obohatit vesmír o nové gesta,
o nové zkušenosti, dobré i zlé,
vesmír svobodné vůle, kde neexistujou hranice.

Pochop tu krásu opačných protipólů,
kde dobro i zlo můžou existovat pouze spolu,
horší je, když jedno začne převažovat proti tomu,
proto patřím k těm, co plujou proti proudu.

R: Revolta, jsem to já, jseš to ty, jsme to my
v rámci duchovna nás pojí naše názory a myšlenky
a nemusíme být v kontaktu vůbec fyzicky,
věřím, že dobré vědomí se šíří i letecky!
A proto šířím skrze hudbu evoluci vědomí,
a abych pravdu řekl a měl čisté svědomí,
nejsem to já, kdo šlape jak motor,
ale energie, která proudí skrz mě
a já jí dávám pouze prostor.

Dospěli jsme do fáze, kdy zlo začalo převažovat,
proto ta naše krásná Země začala separovat,
lidstvo jí do krásy začalo nepasovat,
o tom nikdo z vas nemůže debatovat, pochybovat
věřím, že Země je jako organismus živý
a my jsme nemoc, která její tělo, duši ničí
proto jsme my zodpovědni za to, když nás ničí
vždyť nebýt lidstva, tak to všude krásou číší
proto doufám, že to tvoje nitro slyší,
posune to dál a začnou konečně ty činy,
činy v podobě odvahy nechat všechno za sebou,
evoluce vědomí, odvaha být sám sebou.

Protože věř mi, že není většího činu
než postavit se sám sobě a tam hledat tu vinu,
poslat ego do pekel z hodiny na hodinu
a vynést své vědomí nahoru nad hladinu
a řekni mi teď narovinu,
jestli alespoň desetinu času,
věnuješ cestování do svého nitra
začni teď a ne někdy zítra,
už není čas, pokud má nastat ta evoluční výhra,
víš, jak spojuje dva, když zjistí, že mají něco společné,
představ si, až se zjistí, že máme všichni jedno společné,
jedna láska, jedna duševní krev,
jeden svět, jeden nekonečně krásný evoluční sen.

R(2x)