Tento text je pro moji přítelkyni, se kterou se právě rozcházím. Je napsaný na míru. Odkaz na DNA, Drvivou Menšinu a KF je tam záměrně. Nechte komenty ...
*************************************
Toto je má prvotina, slyším tvoji kritiku,
nelíbí se ti můj zvuk a odsuzuješ lyriku,
nedokážem spolu mluvit, uživám tvou taktiku,
mluvím k tobě hudbou, tvou nenáviděnou praktiku.
Vzpomínám na to, nebyli jsme děti!
Měli jsme za sebou spoustu vážných věcí,
pak jsem tě potkal a paf jsem z tebe byl,
přál jsem si, aby náš vztah nikdy neskončil.
Chodili jsme spolu ven, blbli jsme, byla psina,
Pro tebe to všechno asi byla jenom kokotina!
spousty těch vecí, co jsem považoval za krásné,
rychle zrezivěly a nyní jsou tak prázdné.
Rád vzpomínám na dobu, kdy jsem byl s tebou,
už nemohu tě hladit, ruce mi z toho zebou,
myšlenky na nás mi v hlavě pořád plavou,
když si chci hrát s tvými vlasy, tak uhýbáš hlavou!
R:Rád bych se uvolnil a normálně konverzoval,
R:vždyť mi to šlo, co jsem k tomu potřeboval?
R:Sedávám na zadku a hledím na tebe,
R:nemám ti co říct a nevím, čím to je...
R:Pořád nad tím přemýšlím a příčinu hledám,
R:až příliš často sám v koutě pokoje sedám,
R:hledím do zdi, něco asi mám,
R:ikdyž jsem s tebou, tak jsem pořád sám.
Šel jsem k tobě, doufal jsem, že to bude v klidu,
nečekal jsem, že o myšlenky zase příjdu,
stežuješ si, že mlčím, že se mě musíš ptát,
věř mi ale, že kdybych mohl, tak budu nahlas řvát.
Zezačátku jsi byla ta nejlepší osoba,
když jsme spolu byli, bylas moje ozdoba,
za nějaký čas je to trochu jiná podoba,
k dnešnímu datu jsme v prdeli oba dva!
Nejspíš jsi ke mně nikdy necítila nic,
vlastně, máš mě ráda, ale já chci víc,
nejlepší je zpochybnit můj nějvětší cit,
zaručený způsob jak mít ode mě klid.
Asi si říkáš "Za to může jen on!",
nebylo by od věci snížit tenhle tvůj tón,
podívej se k jádru věci, proč jsem se změnil,
nebylo to ale tím, ze bych ti nevěřil.
Změnila ses ty a tvoje výstupy!
Přestalas mě chtít, chrlíš na mě potupy.
To pak jednomu nedá na to nemyslet,
raději než mluvit, já budu přemýšlet.
R:Rád bych se uvolnil a normálně konverzoval,
R:vždyť mi to šlo, co jsem k tomu potřeboval?
R:Sedávám na zadku a hledím na tebe,
R:nemám ti co říct a nevím, čím to je...
R:Pořád nad tím přemýšlím a příčinu hledám,
R:až příliš často sám v koutě pokoje sedám,
R:hledím do zdi, něco asi mám,
R:ikdyž jsem s tebou, tak jsem pořád sám.
Není to stav posledních pár dní,
zničehonic změnilas své chování,
všichni tví přátelé jsou mi ukradení,
kde jsi přišla na to, že jsem žárlivý?
Nikdy jsem vůči tobě nedělal pózy,
opravdu jsem prožil silné psychózy,
nikdy se nechci vrátit do toho stavu,
chci zas mít ňáký pátek čistou hlavu.
Za pár věcí ale jsem ti vděčný,
tento pocit ve mě bude věčný,
přestal jsem po WWO kouřit zelí,
to je přesně to co moji lidi chtěli.
Realita mi sundala růžové brýle,
zažil jsem s tebou taky težké chvíle,
vím teď jak moc jsem zranitelný,
taky, že jsem odolatelný.
V srdci mi zůstal kráter černý,
věř tomu, že jsem ti byl celou dobu věrný,
na druhou stranu taky pocit bílý,
děkuji ti, lásko, za tu chvíli.
R:Rád bych se uvolnil a normálně konverzoval,
R:vždyť mi to šlo, co jsem k tomu potřeboval?
R:Sedávám na zadku a hledím na tebe,
R:nemám ti co říct a nevím, čím to je...
R:Pořád nad tím přemýšlím a příčinu hledám,
R:až příliš často sám v koutě pokoje sedám,
R:hledím do zdi, něco asi mám,
R:ikdyž jsem s tebou, tak jsem pořád sám.
O slovu milovat už dávno něco vím,
nebudeš mi říkat, že ho rozeznat neumím,
věř mi, že tě ani trochu nemám rád,
budu tě totiž neustále milovat!
Je pravda, ze nam nekdo vymenil sny,
je pravda, ze jsme to byli my,
je pravda, ze miluji jenom tebe,
je pravda, miluji te vic nez sebe,
je pravda, ze chlapi si nohy neholi,
je pravda, ze tato pravda neboli.
Sladka chvile s tebou, no ja jsem za ni rad,
ale nikdy uz nedokazu byt tvuj kamarad,
Vyrobila sis na moji osobnost kleště,
něco ale musíš vědět, miluji tě, ještě!