Možná to zní povrchně, já jsem šťastný člověk,
Mám svou misku se žrádlem, taky chodím ven,
Pozitivně svítím okolím- jsem ulice plná žárovek,
Jako bych byl svěcenou vodou k životu přiveden.
Je nový den, užívám si ho jako ten předešlý,
Všechno vypadá zas stejně a já jak by smet,
Vzpomínky a zážitky ze včera jako lidé odešli,
Člověk by měl po ránu nad sebou se zamyslet.
Takže teď!, ale ono po ránu to příliš nejde,
V očích mám ještě eidam a mozek stávkuje,
Když se pár takových aspektů po kupě sejde,
Člověk neví, která bije a často pak i zmatkuje.
Občas kolísám, pak si připadám, jako partyzán,
Místní dění sleduju, všechny zdejší party znám.
Musím užívati okamžiku, ať to stojí, co to stojí,
Na konci zhasnou světla, člověk se ve tmě bojí.
Bojím se jenom jedné věci, že usnu na vavřínu,
Že neopadám jako jehle na podzim z modřínu,
Že životem otlučen budu připomínat modřinu,
A pak duševně zlomný, k textu se rád přivinu.
Jenže já žiju přítomností, a ta je pro mě happy,
Zvedám český jazyk tam, kde ty děláš dřepy,
Já skládám mozaiky a ty tvoříš z nich střepy.
Ale posluchač to nevidí, protože je asi slepý,
Každý den jsem happy, cítím se prostě fajn,
Každý obyčejný den, žiju si svůj happy live,
Život nemusí být tvořen, jen z pevných lajn,
A proto můj život je happy, je to happy live.
PS: každá kritika utvoří finální obrázek mozaiky..takže pište
:::Auto EDIT (anti-dvojitý príspevok):::
Nemusím žít v přepychu, stačí kapka ostychu,
Abych nebyl bez dechu, musím vylézt z pelechu.
Ono to dělá neplechu, když žiješ sám potichu,
Neboj se vylézt na střechy, a podívat se na Čechy.
Zahoď už svou peřinu, aspoň na pouhou vteřinu,
Ukaž mi terč na zdi a já věřím, že jistě neminu.
Řekni mi třeba holou větu a já jí potom rozvinu,
Valím se spektrem řádků, dělám textovou lavinu.
Usměv mám od ucha k uchu, a proto jsem v suchu,
Srandu poznám po čuchu, když je cítit ve vzduchu,
Nedělám moc rozruchu, když osobnost má poruchu,
Jsem zastáncem názoru, že hip-hop je plný eunuchů.
Nechci mít v prdeli osinu, v podobě rapových synů,
netřeba hrát si na hrdinu, stačí mluvit formou činů,
neházím na nikoho špínu. Každý nese svou vinu.
má láhev je plná vodky, nikoliv kouzelných džinů.
Každý den jsem happy, cítím se prostě fajn,
Každý obyčejný den, žiju si svůj happy live,
Život nemusí být tvořen, jen z pevných lajn,
A proto můj život je happy, je to happy live.
